44
Nedostatečná únosnost, případně tuhost spojů a přípojů je často způsobována
nedodržením navržených vzdáleností spojovacích elementů a jejich počtu ve spoji,
podhodnocením kotvení, vzájemným reálným nespolupůsobením spojovacích prvků nebo
neodpovídajícím zohledněním poddajnosti spoje na deformaci konstrukce nebo jejich částí.
Nevhodné či přímo chybné řešení konstrukčních detailů může mít za následek
poruchy charakteru statického nebo negativní dopad na funkční a užitné vlastnosti i
trvanlivost konstrukce a stavby. Do první skupiny náleží například nadměrné oslabení prvků
a s tím spojené lokální přetížení, namáhání přídavnými ohybovými momenty od
excentrického působení, namáhání příčným tahem a podobně. Do druhé skupiny by bylo
možné zařadit například vnikání vlhkosti do konstrukce nebo její hromadění v problémových
oblastech, kondenzaci vodních par uvnitř stěnových / střešních prvků, tepelné mosty a jiné.
2.1 Střešní konstrukce
Nevyhovující prostorová tuhost a stabilita konstrukce střech je častou vadou střech.
Může se projevit již při montáži střešní konstrukce, případně až po určité době provozu, a to
vznikem deformací a vychýlením střešních vazeb z jejich původní svislé polohy následkem
vodorovných posunů konstrukce. Nedostatečná tuhost střešní konstrukce má za následek
poruchy střešní krytiny (rozevírání spár mezi prvky skládané krytiny, poruchy povlakových
krytin) a dalších vrstev střešního pláště (závažné jsou poruchy izolačních vrstev). Narušuje
se vodotěsnost střešní krytiny, což je příčinou zatékání vody do vrstev střešního pláště a
nosné konstrukce.
Prostorovou tuhost a stabilitu střechy negativně ovlivňují především chybějící
ztužidla a výztužné prvky. Nevypnutá ocelová ztužující táhla a nedostatečná únosnost
přípojů prutů ztužidel (viz obr. 5) umožňují vznik vodorovných posuvů již v krátké době po
montáži konstrukce. Potřebný počet spojů a řešení přípojů musí být součástí statického
výpočtu. U střech rodinných domů s vazníky bývají obvykle navržena dvě příčná střešní
ztužidla. Často ovšem dochází k situaci, kdy jednotlivá ztužidla v dílčích střešních plochách
nejsou vzájemně vůbec propojena v místě hřebene střechy, a tudíž dochází k rozporu mezi
předpoklady statického návrhu (pokud byl prováděn) a vlastním provedením – ztužidla
nepůsobí jako nosník, ale jako samostatné konzoly (viz obr. 6). Pokud nejsou příčná střešní
ztužidla osazena v krajních polích střech, bývá často zcela opomenuto propojení střešních
ztužidel s vazníky ve štítových stěnách, resp. vlastní propojení je realizováno pouze
laťováním vždy s jedním hřebíkem (viz obr. 6).
Stabilita konstrukce domu jako celku není v mnoha případech staticky vůbec
posuzována. Statický výpočet obsahoval pouze řešení rovinných dílců (vazníků, střešních
vazeb), ale nikoliv již výpočet ztužidel. Byly zaznamenány případy, že právě tato vada byla
příčinou i destrukce střešních konstrukcí. V řadě případů se zpracuje pouze statický návrh
vazníku jako rovinného dílce, tzn. dimenze prutů a spojů jsou navrženy na účinky zatížení,
působícího v jeho rovině (stálé zatížení, sníh, případně příčný vítr). Další přídavné silové
účinky na vazník a tím zvýšené namáhání prvků například v poli se ztužidly zpravidla nejsou
vůbec uváženy.
U všech typů střešních konstrukcí je nutné navrhnout dostatečně únosné ukotvení
do pozednic, respektive obvodových věnců. Je třeba rovněž zohlednit, že ve ztužidlových
polích jsou akce na spodní stavbu větší (v ukotvení je nutné přenést odpovídající tlakové i
tahové akce).
